|
Pes - patřil do naší rodiny, co si pamatuji. První kusé vzpomínky patří boxerce Mukky,
starší psí dámě, které jsme spolu s mým bratrem
znepříjemňovali její poslední roky života v období
našich předškolních let. Pak přišel, pardon, si nás vybral hladkosrstý jezevčík Ťapka.
Původně patřil přátelům mé matky. Ale nebyl
tam středem pozornosti. U nás nacházel
100 % zájem o jeho ego. Začalo to
jeho útěky z domova. Majitelé si pro něho přicházeli
ve stále delších intervalech, až jsme se dohodli, že u nás zůstane natrvalo... Byl
hrdý, svůj a námi milován až do konce jeho dnů...
Po jeho odchodu situace po nějakou dobu nedovolovala čtyřnohého kamaráda. I to přešlo
a po zodpovědné rodinné poradě jsme se opět mohli rozhodnout, tentokráte pro knírače.
Ještě asi rok trvalo, než se nám podařilo najít inzerát na štěňátka knírače středního
barvy pepř a sůl. A tak jsme se v květnu 1971 rozjeli k chovateli panu Jiřímu
Kroupovi do Vlašimi a měli štěstí - měl volného pejska - Athose (Athos z Čínského
pavilonu).
Díky němu jsme postupně objevovali řadu pozitivních vlastností tohoto plemene. Patří
sem především bezmezná láska a oddanost k rodině spojená s potřebou ji chránit.
Velký temperament spojený s vysokou inteligencí z nich činí hrdé a sebevědomé
osobnosti se smyslem pro tvůrčí hru. To přináší nekonečnou řadu překvapivých situací,
které často potřebují náš velký nadhled a "být stále připraven". Pro to vše je
nelze než obdivovat, milovat a zůstat jim věrný...
Athos vedle naší lásky byl velmi dobře přijat i mezi chovateli - výsledkem byly
významné výstavní úspěchy. To bylo impulsem k rozhodnutí rozšířit rodinu o první fenku.
Jmenovala se Afra Estakáda. Přišla k nám v roce 1974 od chovatele pana Jiřího Daiče
z Prahy. Díky značně impulsivní a zároveň velmi hrdé povaze výrazně čeřila
klid naší domácnosti. Důsledné vedení a z toho vyplývající výcvik byly nutností,
aby se dala "zkrotit" na únosnou míru vzájemného soužití. Chovatelsky se však
měla také k světu.
V roce 1978, jsme se spolu matkou a podporou celé rodiny rozhodli zkusit odchovat vlastní
štěňátka. Tak se Athosovi a Afře narodila v našem prvním vrhu Anetta Subava, která u nás
zůstala. Chovatelské okolí netušilo, že za jejím krásným zevnějškěm se skrývá velmi
něžná milující vousatá bytost.
Z druhého vrhu Anetty jsme si v roce 1983 ponechali další fenku Getty Subava, která
byla takovým domácím sluníčkem - měla vždy dobrou náladu a na svět pohlížela přes
"růžové brýle".
Pak následovaly Sheilla Subava - "Statečná", Jokky Subava - "Utrápená"
(díky vážným zdravotním problémům v 6 letech odešla), Nicky Subava - "Domácí typ"
a nakonec sestry Oddy a Offy Subava...
V těchto letech jsem již žila v pražském bytě a stýskalo se mi po našich kníračích.
Když se mé nové životní proporce stabilizovaly, rozhodla jsem se opět pro
společnost knírače.
Ale již malého, jen barva pepř a sůl souhlasila.
První fenkou byla "Ája" (Bája Havelka)
od chovatelky Ing. Libušky Brychtové
z Prahy. Učarovala mi totiž její maminka
Afra Stajika na fotografi uveřejněné
v kynologickém periodiku "Pes přítel
člověka". Ihned jsem volala majitelce, abych
se poptala, zda neplánují štěňátka. Bylo
nutné mít trpělivost, než nastal ten
radostný okamžik. A tak v roce 1991, po více
jak ročním čekání, jsem si domů vezla
maličkatou Áju. Ája rostla k mé
i její radosti cca do roka. Pak onemocněla
tak masivní infekční gastritidou, že přežila
jen zázrakem.
Následkem toho měla trvale podlomené zdraví a subtilní zjev. Mé případné chovatelské
ambice zákonitě vystřídala trpělivá péče o "skleníkovou květinku". Bohužel
ji podlomené zdraví zradilo a v osmi letech odešla...
Já jsem však sama nezůstala. Napodzim roku
1996 do naší domácnosti přibyla další fenka
"Gee-Gee" (Virginia Moldau North)
od chovatelky paní Libuše Stikarovské
z Jindřichovic pod Smrkem. Svou milou
a něžnou povahou mi velmi připomínala naši
střední kníračku Anettu.
Odchod Áji inicioval mé chovatelské snahy. A
hlavně - samotné Gee-Gee bylo smutno. Tak jsem
jí dopřála mateřství.
30. listopadu 2001 porodila dvě fenky "Sissi" a "Sugar"
(Amellia Elizabeth a Antoinette Marie Quattrocento),
které zůstaly doma. Pro zachování rodu
přišel čas na jejich mateřství. Tak je
smečka doplňována o další generaci - "Sweety"
(Blanche de Valois Quattrocento). Naštěstí, protože Gee-Gee již též "odešla".
Sissi má neuvěřitelný temperament. Je velmi kontaktní a ambiciózní. Ale za dobré slovo
je ochotná "se rozdat". Sugar je pravým opakem - tichá, velmi uzavřená a svá. Ale
když se otevře...
Pokud jste dočetli až sem, pak jste asi pochopili, že své svěřence se snažím
respektovat se zodpovědností za všechny jejich přirozené potřeby.
Oni mi to oplácejí tím nejcenějším -
svou láskou
- a jak nejlépe to
dovedou...
Ještě bych chtěla poděkovat všem chovatelům, a to od zrodu těchto krásných plemen
až po současnost, ať jsou odkudkoliv na světě. Díky jim všem
za to, že tu jsou naši knírači
nám pro radost... |
