Marcela Havlínová

Byla nebyla jedna Honzina. Měla se k světu a ledasco uměla. A měla velkého koníčka – chovat knírače. Jezdila s nimi na výstavy, což podmiňovalo si je umět upravit. Občas, když se jí líbil nějaký cizí pěkný knírač, tak jej též upravila. Aby si pamatovala ty podle jejího soudu nejlepší, fotografovala si je. Také o kníračích občas přispěla článkem do časopisů. Pak se stalo, že měla štěňátka. Protože byla šikovná, udělala svému chovu wébovou prezentaci…

Že je Honzina šikovná, všimlo si i okolí. Tak si též všiml Jardomil – dlouholetý chovatel kníračů především středních černých. Je to již dlouho, co objevil její dovednost – umět s trpělivostí setřídit informace o historii kníračů a vydávat o tom jednotlivé články. Navrhl Honzině, zda by nechtěla spolu s ním utřídit souborněji informace o historii českého chovu kníračů pod titulem „Původ a některé údaje o českých počátcích chovu plemene knírač". Valnou část podkladů písemných i obrazové dokumentace dodal Jardomil a základní informace o historii plemen a obrazové dokumentace dodala Honzina. Ona pak vše chronologicky setřídila a sepsala. Poté zajistila přes své přátelé přípravu publikace až do předtiskové podoby. To bylo nutné uhradit. Honzina považovala za slušné se o náklady podělit napůl. Tak se také stalo. Tiskařské práce zajistil Jardomil. Ten už ovšem měl jiný názor na podělení se o náklady – tedy je uhradila Honzina. Honzině to přišlo líto. Pravdou je, že se poté s Jardomilem delší dobu nestýkala.

Čas pomáhá zapomenout na různé nepříjemnosti v životě. Začala se zase s Jardomilem stýkat, protože se k Honzině choval slušně. Řekla si, že snad vše pochopil a dala mu druhou šanci. Začala k Jardomilovi stále častěji dojíždět, aby mu mohla upravovat psy na výstavy, ale i jen na běžnou domácí údržbu. Také mu vytvořila rozsáhlou wébovou prezentaci, aby se o něm jako o chovateli vědělo. Za tím účelem mu jeho knírače fotografovala. Odměnou jí bylo přátelské chování Jardomila.

Posléze se jejich přátelství začalo kazit, až to Honzina vzdala.

A proč? Vše totiž činila s pocitem, že když někomu nezištěně pomůže, že si jí ten člověk bude alespoň vážit. Když nic jiného, nebude ji soustavně kritizovat.

Dnes už se spolu vůbec nestýkají a když k tomu musí dojít, nejsou to přátelská slova. Honzina jen nechápe proč – vždyť například plod její přátelské pomoci – wébová prezentace mu stále slouží, protože Jardomil má pocit, že na to má právo.

Z hlediska zákonů tohoto království právo nemá žádné. Honzina si myslí, že horší je morální stránka věci…


Věnováno psím kamarádům z chovné stanice „z Hofjaru“ (http://www.zhofjaru.com).